Dávno je tomu, kdy si našinec pletl pojmy dyzajn a dezén a logo nacházel leda tak v logomotivě. (I demogracie a zemedělství bývaly tehdá k potkání.) Kdepak ovšem dnes - logo a design jsou pravými nositeli dneška, pravými deskami rosettskými, z nichž zručný zpytec kdeco o nás zví. Více

Vždycky se tu omlouvám, když se někdy dotknu politiky nebo aktuálního dění, píšu o tom jen nerad a tudíž zřídka. I já ale žiji nyní a zde a těžko se mohu politickému dění nějak vyhýbat. S jakýmikoli volbami se nepříjemně přikrádá otázka: koho volit? V poslední době je to ještě horší: koho volit a proč? Více

Děda říkával: jména hloupých na všech sloupích. Z nějakého důvodu se však na kdejaké zaplivané zdi, v kdejakém tmavém koutě po nocích a večerech zjevují mnohdy dosti tajuplné nápisy. Formu mají všelijakou: stylistickou, gramatickou i typografickou; stejně tak i jejich sdělení jsou různá. Různí se i v tom, komu jsou ty věty určeny a jakou mají platnost obecnou. Takový nádražní podchod pak bývá studnicí lidských citů, knihovnou otevřenou všem snivcům i duchům přízemním. Více

Já vím, zas už se toho letos o zimě napsalo a sotva tak ausgerechnet já najdu něco pozoruhodného, o čem by mělo být napsáno a dosud tak nikdo neučinil. Nakonec ovšem celá podstata zdejšího žánru tkví v efemérnosti povšechného plkání o kdečem. Tak vás prosím o pár řádek strpení, než se povšechně proplkám úvodem a stanu před statí. Více

Toho mladého vojáka odvlekli nepřátelé a několik let už jej někde mučí a schovávají. Využívají jej k tlaku na Izrael i na světové veřejné mínění. A Izrael, jeho vlast, dělá co může, aby svého dobrého syna dostal zpět. Tu a tam se Gilad Šalit objeví na nějakém snímku s novinami v ruce, chvíli se o něm píše i u nás a pak někde ve sklepě trpí další měsíce v odloučení. Více

Ano, láska až za hrob, jak se říkávalo druhdy, je stále někdy ke spatření i v časech dnešních. V době, kdy se manželství radostně zpestřují nevěrami s mladými hochy a děvčaty, kdy nikdo nemá na nikoho čas, nikdo s nikým nemá strpení a každý s každým sepisuje dopředu  u notáře neprůstřelné smlouvy, v téhle době bychom antickou lásku věru nehledali. Více

Nebojte, nepodezírám dnešní vládu z funkcionalismu. Ačkoli bychom si ono slovo mohli vyložit jako vyznávání funkcí a pak bychom ovšem mohli podezírat vládu kdejakou a to celkem právem. Já mám ale na mysli skutečný funkcionalismus, tedy styl architektury a designu. Ono mi totiž připadá, že funkcionalismus dávno přestal být slohem, totiž ideou vyjádřenou ve hmotě, nýbrž se stal strnulým dogmatem. A bylo by - dle mého soukromého názoru - už načase srazit ho se soklu. Více

Dlouho jsem se zde vyhýbal psaní o aktualitách, ale jednou za čas mne to vždycky přemůže a musím, musím. Když byly na světlo Boží vyneseny první podobnosti o vyvedených študentech práva v Plzni, svým způsobem mne to pobavilo. Vlastně to jen  přidalo další zjímavou barvičku k té naší už beztak dosti vybarvené společenské abstraktní malůvce. Jenže mne to dosti brzy bavit přestalo a dnes z toho mám nepředstíranou hrůzu. Co je to za pochybnou sebranku, která nás tiše obchvacuje? Více

V novinách se objevila zpráva, že po dvou staletích se u Harrachova ukázal rys. Povím vám dnes o tom, jak se rys ukázal už před pětadvaceti lety jen kousek odtamtud,u Lučan v Jizerských horách. Svědectví malého kluka mnozí neuvěří, ale já jsem ho tenkrát viděl; pamatuji si to zcela přesně. Více

Stalo se to osmadvacátého října roku devatenáctistého dvacátého osmého, tedy v den desátého výročí založení Československé republiky. Tenkráte to byla doopravdy veliká sláva, den přeslavný byl jest přišel. Davy a špalíry, gratulant za gratulantem, slzy v očích, šátky a kapesníky. A moje babička vprostřed toho davu; bylo jí tehdá šest let. Více

Jsou řemesla, která vlastně ani nejsou řemesly, která jsou přímým prodloužením lidské duše, našich tužeb a dálav našich srdcí! Jsou vlastně posláním; a poslanci těchto řemesel jsou mezi vším lidem vyvolenými emisary, tajemnými dušezpytci. Poznávají se po své mluvě a stejnokrojích - ano, stejnokroj a přísná hierarchie bývají jim vlastní. A kteří z pozemšťanů jsou těmi poslanci? Inu, třeba nádražáci a nebo třeba pošťáci. Ano, pošťáci jsou arci mezi nimi nejvýše, jsouť samými cherubíny na nebesích! Více

Do úvodu hodívá se klišé, nějaká ta zteřelá omšelina. Tak třeba: už staří Řekové...kdepak, to ne, staří Řekové ještě o filmu nevěděli nic. Tak třeba takhle: už na Guttenberga si stěžovali, že zničí lidové vypravěče. Teď - hrůzo hrůz! - budou doma lidi po večerech - považte - číst! A chudáci bratři Lumierové, jimž spílali, že provždy zničí divadlo. Nestalo se ani jedno, avšak jako klišé na začátek by to obstát mohlo. Více

Věci zdánlivě prajednoduché mají nepříjemný zlozvyk se při bližším pohledu rozpadat v nepřeberné množství složitostí, jež nelze nikdy beze zbytku promyslet. Konečně - od toho máme odborníky. Ti vědí, jakými zákonitostmi se mají řídit kupříkadu schody, aby se nám po nich dobře šlo, aby vyhovovaly přirozené délce kroku, aby nás nenutily zdvíhat nohy příliš vysoko. Často se i přesto stane, že v obrovitých podnicích za miliony dojde k zásadním pomýlením: tu chybí východ na správné straně, onde zas odbočka nebo okno. Více

Já vím, máte dozajista plné zuby těch věčných tlachů o povrchní době, jež jedním krokem překonává hned tři schody, nikterak se přitom neohlížejíc na sentimentální fangličky časů dřívějších. Co oni se dříve těch fangliček napucovali, co se nasmejčili duchovních koutů, co volánků se zbytečně natřepetali; a přitom vydělali půlku toho, co dnes umíme, navíc s dvojnásobkem zaměstnanců a nákladů. Co však naplat, došlo to i k nám: v Radotíně nám natrvalo osvětlili kostel. Více

Nenáviděl jsem polévky! Musel jsem se pokaždé protrápit nekonečně hlubokým talířem vařící kejdy, zatímco to, nač jsem skutečně měl chuť, beznadějně stydlo. Žaludek se plnil nenáviděnou polévkou a s každou tisíckráte naproklínanou lžící plnou nudlí nebo brambor  mne opouštěla chuť na další jídlo. Bože na nebesích, jak já jsem nenáviděl obzvláště ty husté a výživné: bramboračku, hrachovku, zelňačku. Království za vývar! Lidé zlatí, dovedete si představit bezohlednější, krutější větu nad "polívka je grunt a jídlo je špunt"? Toť pravá tresť mrazivosti lidského srdce! Více

To je zajímavé, viďte? Dvě slova, z nichž jedno je negativem druhého a přesto označují totéž! To třeba řád s neřádem jsou na tom docela jinak. Člověk, kterého nazveme nevrlým je ve skutečnosti nátury nadmíru vrlé. A znáte někoho, jehož chování byste označili za horázné? Inu, není to snadné říci něco česky. Ale ovšem - mnohdy dokáže záumné označení dokonale zastřít podstatu věci. Co třeba daně? Více

Již mnohokráte podivoval jsem se nad tím, jak málokdy jsou zprávy z titulních stran doopravdy zajímavé a především důležité. Přečasto se jedná o efemerní bubliny zhmotnitelné do několika dobře vykovaných hesel. A naproti tomu - někde na šesté straně vlevo dole najdete věci, nad nimiž by opravdu mělo být přemýšleno a jež by měly být na té první straně. Nikterak v tom neráčím vidět (dnes se říká spatřovat!)spiknutí: kdosi kdesi určuje, které důležité věci, jež doopravdy mohou zahýbat našimi životy, se uveřejní, zda vůbec  - a pakli, v jaké míře tedy. Dnes jsem se v malé zprávičce dočetl toto: ODS a ČSSD chtějí snazší vyvlastňování. Více

Měl jsem vystoupení kdesi na Moravě a se ženou nás napadlo, když už jsme vážili takovou cestu, že bychom se mohli podívat na slavnou Muchovu Slovanskou epopej v Moravském Krumlově. Dosud jsem o tom monumentu pouze slýchal a čítal, zpravidla pak nějaké uměnovědné rozbory, jejichž snahou bylo dokázat či nějak dobrosrdečně omluvit Muchovo pomýlení, jeho již překonaný patos, již nemoderní symboliku a ornament. Světoznámý tvůrce secesní módy se na stará kolena zbláznil a dlouhá léta věnoval pomýlené bláhovosti, nad níž nám nelze než krčiti rameny a bezradně se za uchem drbati. Více

Toť otázka! Koho a proč volit, ptá se člověk hned bez přemýšlení. A začne-li přemýšlet, je to ještě horší. Všechny strany, které jsou v parlamentu se dopustily téhož: dokonale se vyvlékly z vlastní zodpovědnosti, kterouž pověřili ouřednictvo, samy si tak vytvořivše sdostatek nerušeného času pro kampaň. Zvolili jsme je, aby nám - jakkoliv mizerně - vládly a nikoli, aby se nechaly vydržovat v pohodlném nicnedělání a mezi palácovými radovánkami aby se věnovaly svým kšeftům. Více

Zrovna včera jsem se s jedním malým klukem bavil o tom, proč se dnes musí "bajkovat", namísto toho, aby se prostě vyjelo někam na kole. A proč se musí chodit na "trek" a nikoli na vejšlap.  To však jsou jen módní výrazy mladých, jakých bylo vždycky dost. To jen celá naše společnost se chce cítit mladě a tak přejímá všechny atibuty mládí ve snaze se jimi omladit. Jsou zde ale jiní vetřelci, mnohem méně nápadní, avšak stejně nemístní a zbyteční. Více