Dlouho jsem se zde vyhýbal psaní o aktualitách, ale jednou za čas mne to vždycky přemůže a musím, musím. Když byly na světlo Boží vyneseny první podobnosti o vyvedených študentech práva v Plzni, svým způsobem mne to pobavilo. Vlastně to jen  přidalo další zjímavou barvičku k té naší už beztak dosti vybarvené společenské abstraktní malůvce. Jenže mne to dosti brzy bavit přestalo a dnes z toho mám nepředstíranou hrůzu. Co je to za pochybnou sebranku, která nás tiše obchvacuje? Více

Jsou řemesla, která vlastně ani nejsou řemesly, která jsou přímým prodloužením lidské duše, našich tužeb a dálav našich srdcí! Jsou vlastně posláním; a poslanci těchto řemesel jsou mezi vším lidem vyvolenými emisary, tajemnými dušezpytci. Poznávají se po své mluvě a stejnokrojích - ano, stejnokroj a přísná hierarchie bývají jim vlastní. A kteří z pozemšťanů jsou těmi poslanci? Inu, třeba nádražáci a nebo třeba pošťáci. Ano, pošťáci jsou arci mezi nimi nejvýše, jsouť samými cherubíny na nebesích! Více

Do úvodu hodívá se klišé, nějaká ta zteřelá omšelina. Tak třeba: už staří Řekové...kdepak, to ne, staří Řekové ještě o filmu nevěděli nic. Tak třeba takhle: už na Guttenberga si stěžovali, že zničí lidové vypravěče. Teď - hrůzo hrůz! - budou doma lidi po večerech - považte - číst! A chudáci bratři Lumierové, jimž spílali, že provždy zničí divadlo. Nestalo se ani jedno, avšak jako klišé na začátek by to obstát mohlo. Více

Měl jsem vystoupení kdesi na Moravě a se ženou nás napadlo, když už jsme vážili takovou cestu, že bychom se mohli podívat na slavnou Muchovu Slovanskou epopej v Moravském Krumlově. Dosud jsem o tom monumentu pouze slýchal a čítal, zpravidla pak nějaké uměnovědné rozbory, jejichž snahou bylo dokázat či nějak dobrosrdečně omluvit Muchovo pomýlení, jeho již překonaný patos, již nemoderní symboliku a ornament. Světoznámý tvůrce secesní módy se na stará kolena zbláznil a dlouhá léta věnoval pomýlené bláhovosti, nad níž nám nelze než krčiti rameny a bezradně se za uchem drbati. Více

Kdepak, nikdo nebohou stařenku nevyhnal do deště, to se snad ještě neděje. Jen její fotografii kdosi už doma mít nechtěl. Ani vlastně nevím, zda to byla opravdu babička a ne třeba teta, prateta, sestra... Nevím, ale nemohl jsem tu starodávnou fotografii v honosném rámu přehlédnout vedle popelnice. Více

Neumím si to ani představit: koupit pár litrů benzinu, přejít s nimi stovky metrů a cestou si to nerozmyslet. Polít se, zapálit se a zemřít. A ani před tou vysvobozující smrtí si to nerozmyslet. Vzdát se života a věřit, pevně věřit, že to má nějaký smysl. Nežil jsem v té době, ale mnoho o ní slyšel a četl. Jeden z největších Čechů našin dějin, Jan Palach, v té době žil. A svůj mladý život položil za to, aby už nikdo po něm v něčem podobném žít nemusel. Více