Děda říkával: jména hloupých na všech sloupích. Z nějakého důvodu se však na kdejaké zaplivané zdi, v kdejakém tmavém koutě po nocích a večerech zjevují mnohdy dosti tajuplné nápisy. Formu mají všelijakou: stylistickou, gramatickou i typografickou; stejně tak i jejich sdělení jsou různá. Různí se i v tom, komu jsou ty věty určeny a jakou mají platnost obecnou. Takový nádražní podchod pak bývá studnicí lidských citů, knihovnou otevřenou všem snivcům i duchům přízemním. Více

Já vím, zas už se toho letos o zimě napsalo a sotva tak ausgerechnet já najdu něco pozoruhodného, o čem by mělo být napsáno a dosud tak nikdo neučinil. Nakonec ovšem celá podstata zdejšího žánru tkví v efemérnosti povšechného plkání o kdečem. Tak vás prosím o pár řádek strpení, než se povšechně proplkám úvodem a stanu před statí. Více

Ano, láska až za hrob, jak se říkávalo druhdy, je stále někdy ke spatření i v časech dnešních. V době, kdy se manželství radostně zpestřují nevěrami s mladými hochy a děvčaty, kdy nikdo nemá na nikoho čas, nikdo s nikým nemá strpení a každý s každým sepisuje dopředu  u notáře neprůstřelné smlouvy, v téhle době bychom antickou lásku věru nehledali. Více

V novinách se objevila zpráva, že po dvou staletích se u Harrachova ukázal rys. Povím vám dnes o tom, jak se rys ukázal už před pětadvaceti lety jen kousek odtamtud,u Lučan v Jizerských horách. Svědectví malého kluka mnozí neuvěří, ale já jsem ho tenkrát viděl; pamatuji si to zcela přesně. Více

Stalo se to osmadvacátého října roku devatenáctistého dvacátého osmého, tedy v den desátého výročí založení Československé republiky. Tenkráte to byla doopravdy veliká sláva, den přeslavný byl jest přišel. Davy a špalíry, gratulant za gratulantem, slzy v očích, šátky a kapesníky. A moje babička vprostřed toho davu; bylo jí tehdá šest let. Více

Trojí výraz máme pro ten produkt amerického snu! Teplákům říkáme tepláky a manšestrákům zas manšestráky, jen tyhle američanky se mohou obléci do třikrát jiného hávu. Více

Vždycky jsou věci podstatné, důležité a vedle nich pak věci nepodstatné. Mnohdy to ovšem na první pohled vypadá docela obráceně: to podstatné se děje skrytě a na piedestálu stojí prázdní paňáci. Více

Bylo nám o poznání méně, nějakých dvanáct, třináct let. Po celodenním výletě naše družina nalezla místo k táboření, přímo mezi zdmi zříceného hradu.  Na večerním nebi se rozsvěcoval měsíc, přes který vítr hnal cáry mraků; les pod námi se v mírném větru převaloval jako vlny v tichém zálivu. Než nastala docela tma, rozbili jsme stany, náš vedoucí King zkontroloval, zda jsou celty správně napjaty a pod kotlíkem jsme rozdělali ohýnek. Sesedli jsme se kolem toho ohýnku a King začal vypravovat. Více

Ze všeho nejdříve se omlouvám panu Krejčímu za parafrási jeho pravidelné rubriky. Ovšem - vida, že ty recepty prvorepublikové lidi čtou - pověsím sem pro zajímavost jeden recept doby josefínské. Pochází z kuchařky, kterou někdy na přelomu 18. a 19. století psala moje prapraprateta (nebo její matka). Tažený štrůdl.  Více

Není toho moc, co může člověk dělat pro lepší svět vezdejší, pro lepší život. Pro to, aby se nám i ostatním žilo lépe. Starý zákon to celé shrnul do deseti přejednoduchých pravidel, ale vlastně ta pravidla jen podrobněji popisují jediné: buď slušným člověkem. Buď slušným člověkem a konej dobře svou práci. A zkušenost povětšinou ukazuje, že ten, kdo skutečně dobře koná svou práci, bývá i v životě slušným člověkem. Více

Ne, opravdu nemám nikterak v úmyslu vysmívat se slepcům, věřte mi. Naopak - chci se poklonit jejich schopnosti náhledu na svět i sama na sebe. Stalo se to v Brně a stalo se to takhle: Více

Dobrý učitel učí vlastně mimochodem: žák ani nemá pocit, že je učen a ejhle - cosi se dozví! K tomu nabádal svého času Komenský a zajisté s tím souhlasí i školní odborníci dnešních časů. Ještě o stupínek výš pak stojí schola ludus - žáček si hraje a téměř nechtěně tím i v jeho mysli počne klíčit poznání. Něco podobného občas umí i televize, dokonce přímo Nova; posuďte sami. Více

V Lidových novinách před časem vycházel seriál o fotografii. Jako fotograf jsem jej samozřejmě sledoval a jedna věta v něm mne donutila k zamyšlení. K zamyšlení mnohem obecnějšímu. Stálo tam, že dnes už není možné čekat na jednom místě několik hodin, dnů či týdnů na správné světlo jako Josef Sudek; že prý je jiná doba. Jiná doba? Kolikrát jsme to už slyšeli? A není to náhodou tak, napadá mne hereticky, že ta doba jsme MY? Více

Za starých dobrých časů tomu bývalo jináč. Žena byla doplňkem mužovým, byla jeho domácí náležitostí. Muž tvořil hodnoty a od žen se mu dostávalo respektu a autority. Mladíci kolem maturity si již pěstili mohutné kníry či licousy, neboť teprve být starším, zasloužilým mužem byla meta, jíž se snažili dosíci. Ženy vyšívaly, praly, žehlily, vařily a v lepších rodinách se učily franštině a hře na fortepiáno. Tenhle svět už není: dnes nám ženy nedají pokoj, jsou na nás drzé, vysmívají se nám, ba dokonce se proti nám vymezují a sdružují. A také tvoří. Více

Co už se to všade nastýskalo, že zpráv dobrých je pramálo, zatímco těmi zlými bychom kabáty mohli záplatovat. Můj táta říká, že zla i dobra je na světě stejně, jen  to dobro je hodná a tichá Ančička v koutě sedící, zatímco zlo má hlásné trouby a dává o sobě přerádo vědět. Jako muzikant a nadšený motorista toho sjezdím dost a dost a mohu vám tak nyní přinést dobré zvěsti z české země. Více

Nebojte se, nechci vám dnes vyprávět o žádných lechtivých dobrodružstvích; noci nám mohou přinášet i jiné zážitky. Temná noc mne v hloubi tiskne, jasná noc mne vzhůru vábí...tak to zpíval Karel Hynek Mácha - a vskutku, v nejrůznějších nocích čekají na nás nejrůznější setkání. Více

Netřeba házet sůvy do sena (jak řekl Jindřich Plachta) a psát, že mnohá židovská moudra by se rovnou měla tesat do mramoru. Jednou pan zemský rabín Karol Sidon řekl: "Miluj bližního svého."A pak dodal: Více

Jsou věci, jejichž doba když se sklání, zmizejí spolu s ní. Všechny ty fěrtochy, šlojíře, žernovy či loktuše. Jsou však také věci, jejichž doba již dávno pominula a ony přece dále stojí na stráži, snad v očekávání návratu sobě milých časů. Někdy jsou to věci nenápadné, jindy do očí bijící a právě proto téměř neviditelné. Jsem ještě mladý, nedávno mi bylo třicet, ale když si jen uvědomím, co a koho jsem ještě zažil! Více

Již podruhé navštívil Prahu velmistr cikánské jazzové kytary Angelo Debarre. Spolu s ním přijela i jeho fenomenální kapela a akordeonový virtuos Ludovic Beier. Všem, kteří jsme předevčírem byli v Redutě, tihle pánové předvedli, co to doopravdy znamená umět na něco hrát. Koncert se konal v rámci romského festivalu Khamoro a v tom právě byla ta jediná bolest. Ačkoli jen málokterý festival k nám pravidelně zve tak neuvěřitelně kvalitní hudebníky, má jen malou reklamu. V programech bývá namísto "Angelo Debarre" uvedeno jen "Khamoro" a spousta zájemců o špičkové muzikantské výkony se tak o ničem nedozví. A ještě horší je, že koncerty stylu "jazz manouche" (chcete-li "Gypsy jazz") se pravidelně setkávají z bohorovným nezájmem jazzového a vlastně vůbec muzikantského publika. Více

Josef Jan Frič byl velký, vznešený a cílevědomý člověk. Spolu se svým bratrem Janem si ještě jako mladíci na Vinohradech založili dílnu na výrobu přesných zařízení. Velmi chytře se zaměřili na speciální cukrovarnické přístroje - naše část monarchie bývala v té době, tedy v druhé polovině století páry, cukrovarnickou velmocí. Výrobky bratří Fričů byly mimořádně kvalitní, plné originálních a nesmírně nápaditých technických řešení a nebylo tedy divu, že jejich zprvu malá dílnička velmi záhy na trhu uspěla. A hospodářský úspěch umožnil Janu a Josefu Fričovým konečně se věnovat tomu, po čem toužili nejvíce: astronomii. Více