Dávno je tomu, kdy si našinec pletl pojmy dyzajn a dezén a logo nacházel leda tak v logomotivě. (I demogracie a zemedělství bývaly tehdá k potkání.) Kdepak ovšem dnes - logo a design jsou pravými nositeli dneška, pravými deskami rosettskými, z nichž zručný zpytec kdeco o nás zví. Více

Vždycky se tu omlouvám, když se někdy dotknu politiky nebo aktuálního dění, píšu o tom jen nerad a tudíž zřídka. I já ale žiji nyní a zde a těžko se mohu politickému dění nějak vyhýbat. S jakýmikoli volbami se nepříjemně přikrádá otázka: koho volit? V poslední době je to ještě horší: koho volit a proč? Více

Toho mladého vojáka odvlekli nepřátelé a několik let už jej někde mučí a schovávají. Využívají jej k tlaku na Izrael i na světové veřejné mínění. A Izrael, jeho vlast, dělá co může, aby svého dobrého syna dostal zpět. Tu a tam se Gilad Šalit objeví na nějakém snímku s novinami v ruce, chvíli se o něm píše i u nás a pak někde ve sklepě trpí další měsíce v odloučení. Více

Nebojte, nepodezírám dnešní vládu z funkcionalismu. Ačkoli bychom si ono slovo mohli vyložit jako vyznávání funkcí a pak bychom ovšem mohli podezírat vládu kdejakou a to celkem právem. Já mám ale na mysli skutečný funkcionalismus, tedy styl architektury a designu. Ono mi totiž připadá, že funkcionalismus dávno přestal být slohem, totiž ideou vyjádřenou ve hmotě, nýbrž se stal strnulým dogmatem. A bylo by - dle mého soukromého názoru - už načase srazit ho se soklu. Více

Věci zdánlivě prajednoduché mají nepříjemný zlozvyk se při bližším pohledu rozpadat v nepřeberné množství složitostí, jež nelze nikdy beze zbytku promyslet. Konečně - od toho máme odborníky. Ti vědí, jakými zákonitostmi se mají řídit kupříkadu schody, aby se nám po nich dobře šlo, aby vyhovovaly přirozené délce kroku, aby nás nenutily zdvíhat nohy příliš vysoko. Často se i přesto stane, že v obrovitých podnicích za miliony dojde k zásadním pomýlením: tu chybí východ na správné straně, onde zas odbočka nebo okno. Více

Já vím, máte dozajista plné zuby těch věčných tlachů o povrchní době, jež jedním krokem překonává hned tři schody, nikterak se přitom neohlížejíc na sentimentální fangličky časů dřívějších. Co oni se dříve těch fangliček napucovali, co se nasmejčili duchovních koutů, co volánků se zbytečně natřepetali; a přitom vydělali půlku toho, co dnes umíme, navíc s dvojnásobkem zaměstnanců a nákladů. Co však naplat, došlo to i k nám: v Radotíně nám natrvalo osvětlili kostel. Více

Nenáviděl jsem polévky! Musel jsem se pokaždé protrápit nekonečně hlubokým talířem vařící kejdy, zatímco to, nač jsem skutečně měl chuť, beznadějně stydlo. Žaludek se plnil nenáviděnou polévkou a s každou tisíckráte naproklínanou lžící plnou nudlí nebo brambor  mne opouštěla chuť na další jídlo. Bože na nebesích, jak já jsem nenáviděl obzvláště ty husté a výživné: bramboračku, hrachovku, zelňačku. Království za vývar! Lidé zlatí, dovedete si představit bezohlednější, krutější větu nad "polívka je grunt a jídlo je špunt"? Toť pravá tresť mrazivosti lidského srdce! Více

To je zajímavé, viďte? Dvě slova, z nichž jedno je negativem druhého a přesto označují totéž! To třeba řád s neřádem jsou na tom docela jinak. Člověk, kterého nazveme nevrlým je ve skutečnosti nátury nadmíru vrlé. A znáte někoho, jehož chování byste označili za horázné? Inu, není to snadné říci něco česky. Ale ovšem - mnohdy dokáže záumné označení dokonale zastřít podstatu věci. Co třeba daně? Více

Již mnohokráte podivoval jsem se nad tím, jak málokdy jsou zprávy z titulních stran doopravdy zajímavé a především důležité. Přečasto se jedná o efemerní bubliny zhmotnitelné do několika dobře vykovaných hesel. A naproti tomu - někde na šesté straně vlevo dole najdete věci, nad nimiž by opravdu mělo být přemýšleno a jež by měly být na té první straně. Nikterak v tom neráčím vidět (dnes se říká spatřovat!)spiknutí: kdosi kdesi určuje, které důležité věci, jež doopravdy mohou zahýbat našimi životy, se uveřejní, zda vůbec  - a pakli, v jaké míře tedy. Dnes jsem se v malé zprávičce dočetl toto: ODS a ČSSD chtějí snazší vyvlastňování. Více

Toť otázka! Koho a proč volit, ptá se člověk hned bez přemýšlení. A začne-li přemýšlet, je to ještě horší. Všechny strany, které jsou v parlamentu se dopustily téhož: dokonale se vyvlékly z vlastní zodpovědnosti, kterouž pověřili ouřednictvo, samy si tak vytvořivše sdostatek nerušeného času pro kampaň. Zvolili jsme je, aby nám - jakkoliv mizerně - vládly a nikoli, aby se nechaly vydržovat v pohodlném nicnedělání a mezi palácovými radovánkami aby se věnovaly svým kšeftům. Více

Zrovna včera jsem se s jedním malým klukem bavil o tom, proč se dnes musí "bajkovat", namísto toho, aby se prostě vyjelo někam na kole. A proč se musí chodit na "trek" a nikoli na vejšlap.  To však jsou jen módní výrazy mladých, jakých bylo vždycky dost. To jen celá naše společnost se chce cítit mladě a tak přejímá všechny atibuty mládí ve snaze se jimi omladit. Jsou zde ale jiní vetřelci, mnohem méně nápadní, avšak stejně nemístní a zbyteční. Více

co nadělám. Nějak tomu ale vůbec nerozumím a docela přejít to nemohu, neboť je to příliš vidět. Vyhodili nám od representace několi fotbalistů. Že prý je jejich chování neslučitelné s kdovíčím. Rozumíte tomu někdo? Více

Všiml jsem si takového téměř až přírodního zákona; zprvu mne to zaujalo u muzikantů. A netýká se to muzikantů všech, jen těch mimo klasickou hudbu. Čím jsou ve svých žánrech lepší (a také s příchodem jistého věku), tím spíše je jednoho dne dostihne zvláštní poznání: nedělám dostatečně velké umění. A tak třeba Paul McCartney, písničkový genius, začne skládat oratorium. Vždyť i u nás ti pisálkové spotřebních šlágrů aspoň sesmolí nějaký ten muzikál. Ale ovšem takový, který pokukuje po nedostižné opeře - nikoli tedy činohra se zpěvy, nýbrž nepřetržitý tok hudby. Tenhle zákon ovšem lze zobecnit - a zdaleka nejen v hudbě. Více

Čeština vymyslela spousty nádherných slov. Třeba hovnocuc nebo blbuvzdorný. Doufejme, že blbuvzdorností se za poslední dvě staletí sama stačila vyzbrojit dostatečně. Více

Jsou témata, která se čas od času znovu zjeví a stejně jako minule i předminule, vlastně stejně jako kdykoli, vzedmou spolehlivě tutéž vlnu vzteku a sedlácké rebelie. Málokteré je ovšem spolehlivější než přechylování příjmení. A možná, že je to horší a horší: ono totiž rádobysvětáků, kteří "myslí anglicky - myslí světově" s postupem doby přibývá, zatímco klasicky vzdělaných moudrých starců stejnou měrou  (k naší škodě) ubývá. Více

Já vám nevím, neberte to, prosím, jako výraz mé resignace. Jako projev sílícího pesimismu. Ještě nedávno jsem ale čítal noviny každého dne od data na první stránce až po tiráž. A dnes? Ještě nedávno jsem se smál tátovi, který vždycky kupuje ty noviny, kde toho dne není žádná příloha a pak si jen přečte nadpisy článků. Dnes už se nesměju, dělám téměř totéž. Ale ani v těch nadpisech se dnes člověk té krisi nevyhne. Více

Jsou slova malá a jsou slova velká. Tak třeba "rohlík". Rohlík, byl-li by třeba dvě stopy dlouhý, zůstává pořád jen rohlíkem, neboť rohlík je slovo malé. Velké slovo je třeba "osud". A nebo "katastrofa". A nebo "osudová katastrofa". Katastrofa je strašná, ale je-li navíc zapříčiněna velikým osudem a nikoli jen během lhostejných okolností, stává se teprve tou opravdovou katastrofou, pravou apokalypsou. A naše čeština je ze své nejniternější podstaty jazykem malých slov. Má raději rohlíky než katastrofy. Více

Ani mně neunikl návrh francouzského presidenta, aby francouzské firmy vyráběly své zboží pro francouzské zákazníky ve Francii a ne někde u všech čertů. A samozřejmě v jakékoli zmínce o tomto jeho návrhu se objevilo desatero vykřičníků, obočí se napozdvíhalo až ouvej a těch ptakopravných varování! To je proti principům volného trhu! To je přece proti moderním ekonomickým zásadám! To je N-A-C-I-O-N-A-L-I-S-M-U-S!! A ovšemže - jakmile se, byť i šeptem, pronese to slovo - nacionalismus- hned se to v novinách rovná samému čertu. Více

Včera - nebo to bylo předevčírem? - jsem se koukal na televizi a spatřil jsem komunismus a rasismus v praxi. Více

Soudit lze různě: příkře i mírně, šmahem i s rozvahou. A ty naše soudy mohou zaznít nejrůznějšími slovy. Slovy vybranými i slovy nehledanými. Já, jko muzikant, se pochopitelně s kritikou setkávám poměrně často a mohu si snad nějaké to zobecnění dovolit. Vůbec nechci kritisovat svou kritiku, vyzývat přísné kritiky na souboj na akordy ani veřejně chválit ty lichotící. Pouze mne zaujalo jedno z těch kritických slov. Více