O hloupém sedlákovi a drzém farmáři

středa 6. květen 2009 11:27

Zrovna včera jsem se s jedním malým klukem bavil o tom, proč se dnes musí "bajkovat", namísto toho, aby se prostě vyjelo někam na kole. A proč se musí chodit na "trek" a nikoli na vejšlap.  To však jsou jen módní výrazy mladých, jakých bylo vždycky dost. To jen celá naše společnost se chce cítit mladě a tak přejímá všechny atibuty mládí ve snaze se jimi omladit. Jsou zde ale jiní vetřelci, mnohem méně nápadní, avšak stejně nemístní a zbyteční.

Našeho českého sedláka tak kupříkladu udolal farmář. Kdepak dnes nějaký americký brouk! Dnes nám sijou s letadel farmáře.  A jak si představujete takového výtečníka?

Farmář je pro mne šlachovitý americký taťka v montérkách s laclem na holém těle, s kovbojským kloboukem na hlavě a starou opryskanou fordkou pick-up, rok výroby 1948. Na jeho farmě porůznu postávají dávno mrtvé stroje, ve vyprahlém kukuřičném poli pak stojí tříkolý traktor bez střechy. Nad nízkou budovou farmy se vzpíná dřevěná vodní nádrž se skřípajícím větrníkem. Odevšad je to lán světa, míle prašných cest, než člověk narazí na první silnici, aby zvečera druhého dne dorazil kamsi k městu. Farmář zpravidla plive žvýkací tabák, pije pivo z piksly a na zaklepání na dveře reaguje natažením zvěru brokovnice.

A teď mi řekněte: jak se tenhle nemluvný neruda, bytostný samotář a hrdý patriot odjakživa a provždy srostlý se svou zemí dokázal dostat až sem? A nepřišel sám - z dálného středozápadu jich sem znenadání přišly tucty. Snad se jeden z nich, kterému banka sebrala celou farmu po tátovi, z nouze vydal za moře a objevil úrodnou českou zem strdím oplývající. Cosi zamručel a začal zde obdělávat první hektar,tedy vlastně akr. Po několika měsících napsal telegram svému synovci z Iowy a ono se to nějak rozkřiklo. Farmáři z celého júesej dokončili poslední brázdu svým rozklepaným traktůrkem, zabouchli dveře svých větrem ošlehaných domů a sami jsouce větrem ošleháni vydali se do Starého světa.

A co zatím náš sedlák? Takový sedlák zpravidla nosí knír, bílou košili a vestičku. Vyjde na dvůr a promne v prstech prsť. Zapřáhne koně do pluhu a jde orat. V hospodě umí posedět s kumpány, odevšud je to kousek a každý každého zná. Bělostná omítka na zdi, lavička mezi dvěma lipami a kafemlejnek. Na témž gruntu už šestá generace, první byl nějaký Evangelista Blažek v roce 1616.

A teď mi řekněte: jak se tihle pevnými kořeny do české země vrostlí lamželezové, družní a pevní chlapíci mohli nechat tak zdecimovat těmi mlčenlivými yankees?

Nemáme snad dnes jediného sedláka, který by oral česká pole, jsouť tu jen samí farmáři. Smutno je mi z toho a stýská se mi po našich sedlácích, po těch nositelích hrdého a historického češství.

Jan-Matěj Rak

Poslední články autora

Marek Š.Globus je koule jako kazda jina.00:2925.5.2009 0:29:27
NaďaMoc se mi22:297.5.2009 22:29:45
jan-matej rakpro pani Herschlerovou:19:417.5.2009 19:41:55
Julie HerschlerováNejen k závěru16:067.5.2009 16:06:54
Jan PoslušnýMožná proto,17:406.5.2009 17:40:51
celimJeště k úvodu článku:13:366.5.2009 13:36:12
celimJiž jsem si toho úkazu také všiml!13:236.5.2009 13:23:36
MíraTak nějak matně11:576.5.2009 11:57:47

Počet příspěvků: 8, poslední 25.5.2009 0:29:27 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy