Džíny, rifle, texasky

pátek 27. březen 2009 11:09

Trojí výraz máme pro ten produkt amerického snu! Teplákům říkáme tepláky a manšestrákům zas manšestráky, jen tyhle američanky se mohou obléci do třikrát jiného hávu.

Nejméně invence v sobě nesou džíny. Jsou to vlastně toliko počeštěné "jeans" - ba dokonce někteří jim říkají džínsy. Prašť jako uhoď, moc nápadu v tom není. Ostatně ony původní Straussovy "jeans" neměly být ničím božohódovým, ale naopak oděvem do nepohody a tvrdé práce.

Naproti tomu rifle v sobě nesou ducha své doby. Doby, kdy normální věci se staly nenormálními a vyšinutost byla prohlašována za normu. Tak jako v Indii říkají traktoru Zetor a jako ostatně my vysavač zoveme luxem, naučili jsme se říkat těm kalhotám rifle.  Půvabná je na tom jednak neznalost správné původní výslovnosti (ostatně docela stejně se zrodil český "fotbal" nebo "basketbal") a pak ta lidová etymologie, která si slovo rifle zcela samozřejmě vykládá jako plurál. Zřejmě to hezky ladí s těmi pomnožnými kalhotami. Myslíval jsem si, že "rifle" říkají jen brňáci, ale s hrůzou zjišťuji, že se to šíří.

A na závěr sama poesie zhmotněná v textilu: texasky. Generace milovníků romantiky se prolistovaly mayovkami, milovaly Toma Mixe, Gregoryho Pecka, Johna Wayna, představujíce si, jak asi vypadá henryovka, pravý kolťák, jak hřmí Rio Grande a jak hučí Niagara, sníce o savanách a stepích (co na tom, že každá náleží jinému zemědílu), v duchu rozeznávajíce Irokézy od Čipevajů a Huróny od Delawarů...ti všichni nad těmi stránkami viděli nejasné kontury Texasu, které představivost autorů všemožných rodokapsů umisťovala hned vedle tábora Černonožců, zabydlovala je bandity, Buffalo Billem, Billy Kidem, lovci bisonů a oddíly sedmé kavalerie. Texasské slunce žhnulo nad táborem psanců, zatímco se v témž slunci leskla hvězda šerifova. 

Džíny jsou pragmatickou výpujčkou, rifle vyjádřením omezenosti nesvobodné doby, texasky však jsou zvoláním a touhou po snu. Texasky jsou poetickým výběžkem zapomenutého ostrova osídleného druhdy šedavci se svěšenou hlavou.

Texasky jsou závanem romantiky a aniž bych chtěl směřovat k laciné pointě a stesku nad mizející poesií, nemohu si nevšimnout, že texasky se z naší mluvy vytrácejí; vytrácejí se tiše, jako  mlha nad Rio Pecos.

Adios, padre.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora