Dřív bývali jsme zákazníky. A zákazník byl ctěn; byli jsme pány těch, jimž jsme bývali zákazníky. Zákazník - to je sebevědomý a uvědomělý člověk, postarší pán. Ví, co chce a se svým přáním jde za tím, kdo mu jej nejlépe dokáže splnit. A za splněné přání rád zaplatí. Dobře zaplatí. A znovu nepřijde, nebylo-li jeho přání, arci seberozmarnější, splněno řádně. A ovšem nespokojený zákazník byl zkázou a největší hrůzou každého obchodníka. Nespokojenost zákazníkova budila i toho nejmenšího příštipkáře ze sna a poctivému řemeslníku byla přikázáním.
Klient ovšem, to je zcela jiný pán. Dříve bývalo to slovo užíváno jako eufemismus: klientem byl někdo, kdo nějakým způsobem nebyl zcela v pořádku. Aby se mu tedy nemuselo říkat rovnou blázen nebo opilec, stal se dočasně či navěky klientem toho či onoho ústavu. Klient je někdo, nad nímž je třeba vykonávat bedlivý dozor, jehož činy a myšlenková hnutí je třeba pečlivě analysovat a nad nímž dobrotivá vrchnost tu a tam může přivřít laskavé oko. Klient nemá být spokojen - spokojen má být dozorce, lékař, psychiatr. Klientu je třeba předestřít ilusi vlastní spokojenosti, načančané kanape s polštářkem a dobře zajištěným oknem.
A spotřebitel? To je nejhroznější z výplodů dneška. Spotřebitel, toť tupé tele, jemuž ve světě nejedná se o nic, než o kupku sena. Jakéhokoli sena, jen když je může spotřebovat. Spotřebitel je strašné slovo, označení člověka zcela nedůstojné, ponižující samostatnou lidskou bytost na jakýsi jednoduchý mechanismus, jemuž je třeba toliko dodávati jakéhosi maziva, slizského spotřebiva. Ano: spotřebitel a spotřebivo, ti patří k sobě. Věru si nedovedu představit člověka tak poníženého, tak ochromeného a zmrzačeného tělesně i duševně, abych si jej troufl označit slovem spotřebitel.
Z někdejších zákazníků se v lepších případech stávají klienti, v těch horších spotřebitelé. Nevím, zda klienti, ale spotřebitelé už mají i svůj svaz. Asi je to tím, že se ta terminologická nakloněná rovina naklání i v rovině věcné: ze zboží a služeb druhdy neklidně spících poctivých obchodníků se namnoze stává pouhá iluse či dokonce spotřebivo, jemuž je i adjektivum "pouhé" přílišným a nepatřičným luxusem. A naši dozorci sami mohou blaženě pospávat na tom kanapi s polštářky.
