Pravicová dálnice?

čtvrtek 9. říjen 2008 13:06

Jeden kolega bloger zde postuloval pravicové a levicové principy provozu na dálnicích. V podstatě nám tvrdí, že pravicové je minimum regulace, jež má stát navíc uplatňovat jen tam, kde je to nezbytné. S tím ovšem mohu vřele souhlasit, jen jedinou věc namítám: narozdíl od pana kolegy mezi ony důležité věci řadím i silniční provoz. Zabíjí podstatně víc lidí než jím zmíněné zbraně a oproti kouření či drogám přináší i celospolečenská positiva a vlastně představuje a umožňuje samotný fysický chod státu.

Je zajisté nezbytností, aby si stát hlídal, jak fungují jeho tepny, po nichž se kromě soukromých osob přesouvají i představitelé onoho státu, mnoho cizích státních příslušníků, téměř veškeré zboží, dokumenty, ceniny, zkrátka téměř vše. Měla-li by se zde uplatňovat pravicová neregulace (ejhle, klausismus par excellence!), není žádný důvod - zrušíme-li horní rychlostní limit - zrušit nejen ten limit spodní, nýbrž i ostatní, třeba kontrolu technického stavu vozidla. I s takovým vozidlem jistě lze jet přiměřeně a tedy bezpečně.

Přijmeme-li beze zbytku tento "pravicový" náhled a zachováme-li (pro jednoduchost) ostatní stávající omezení, budou se nám po dálnici prohánět vozy nejrozličnějších typů, stáří a konstrukcí rychlostmi od spodních 80km/hod do hodnot kolem 200km/hod. Vzájemné rychlosti vozů tak mohou být i přes 100km/hod. Je celkem zřejmé, že vzroste-li možná vzájemná rychlost vozidel, vzroste i latentní nebezpečí a vzrostou i důsledky (exponenciálně) oněch srážek.

Budou-li dálnice vyhrazeny jen pro vozidla moderních typů a spodní limit rychlosti náležitě vzroste, není vskutku důvodu pro lpění na 130km hranici. Ovšem za stávající situace? Limit je vytvořen tak, aby se do něj mohli vtěsnat i ti dole i ti nahoře: jedni nebudou štvát vozy do krajnosti, druzí si koupí lehčí obuv. Na našich dálnicích jezdí množství pomalu jedoucích nákladních vozů, jejichž řidiči zcela neomaleně a bezostyšně vybočují do kteréhokoli pruhu, kdykoli se jim zamane. Jezdí tu spousty starých popelnic, které jsou plně obsazeny a sotva dosáhnou rychlosti 100km/hod, neustále je omezován provoz stavební činností, často zcela bez předchozího upozornění. Tvrdit, že v takových podmínkách mohu jet 160 v rychlém pruhu zcela bezpečně je pochopitelně zhola nevyargumentovatelné.

Skutečně pravicovou charakteristikou je úcta k zákonu, jeho dodržování. Onen autorem zmíněné úvahy uváděný příklad s Německem má (kromě jiných) jednu zásadní trhlinu: Němci zastaví ve tři ráno na liduprázdné křižovatce hlavní silnice s polní cestou jen proto, že svítí červená na semaforu - mají totiž delikátně pravicové vnímání pravidel. Naši "pravičáci" si přitom s pravidly nakládají zcela po svém, nejlépe po klausovsku: mohu hrát rukou, když se rozhodčí nedívá. Z téže argumentační stáje pochází i ono zdánlivě přesvědčivé argumentování rychlostí přiměřenou a rychlostí povolenou. Jenže v právním světě pravicového typu je "přiměřené" podmnožinou "povoleného" - z povolených prostředků vyberu ten nejpřiměřenější. Nikoli tedy, že přiměřené (vyhodnocené tak navíc pouze mou úvahou) je nadmnožinou povoleného, které si lze dle libosti překrucovat.

Ačkoli nemám řidičský průkaz čtyřicet let jako pan autor původního článku, nýbrž jen dvanáct, najezdil jsem statisíce kilometrů nejrůznějšími vozy: veterány, obyčejnými auty i silným Audi. Zároveň jsem se mnohokráte přesvědčil o tom, že velká část - jistě desítky procent - těch, kteří jezdí oněch 160km/hod v rychlém pruhu, zcela ignoruje i všechna ostatní pravidla (dodržení bezpečného odstupu, přizpůsobení rychlosti zhoršeným podmínkám, předjíždění zleva, oslňování dálkovými světly, používání blinkru...) A ve Finsku, v zemi, kde jsem se narodil, se jezdí 110 i tam, kde na rychlost dohlížejí jen sobi a medvědi. S policajtem neukecáte ani eurocent a nikdo to ani nezkouší. O Americe nebo Německu pak už nemluvě.

To už bych ale jen opakoval stokrát vyřčené. Závěrem tedy jen toto: pravidla mají být pro všechny, pro silné i slabé - ostatně proto jsou tvořena. Žijí mezi námi beránci, vlci, pavouci i mouchy a v zákoně musejí najít zastání všichni. Od všech to ovšem vyžaduje rozum, ukázněnost a úctu k zákonu.

Tvorba zákonů je sice u nás (a obávám se že nejen u nás) proces značně nevábný s podobně nevábnými výsledky - hranice rychlosti na dálnici (spolu třeba s nulovou tolerancí k alkoholu)se však mezi všemi těmi právnickými skvosty svou rozumností a opodstatněností až nepatřičně vyjímá.

Jan-Matěj Rak

Poslední články autora

Jiří Beránekjezdím už téměř 35 let20:539.10.2008 20:53:41
Katerinakde vubec bereme tu odvahu?17:359.10.2008 17:35:05
kubrtPane Jirko B.17:149.10.2008 17:14:56
josef Hejna (hj)Já některé články neotvírám.16:479.10.2008 16:47:22
jan-matej rakhonzo,16:129.10.2008 16:12:43
Honzaotázka15:599.10.2008 15:59:01
Karel JirásekNaprosto správně.14:469.10.2008 14:46:32
la.miclanek se mi libil14:349.10.2008 14:34:13
Jan PoslušnýNaprosto s vámi souhlasím,14:299.10.2008 14:29:24

Počet příspěvků: 11, poslední 9.10.2008 21:24:22 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy