Bahno

sobota 21. listopad 2015 22:55

Šlapeme v bahně. Ba ne, v bahně ne - už se povážlivě noříme do žumpy. Ta žumpa smrdí, jak mají ostatně žumpy ve zvyku, avšak lidem se to líbí. Ať šlápneš kam šlápneš, nezbavíš se toho smradu a pod nohama to nepříjemně čvachtá i tam, kde ještě včera bylo sucho. A pak vejdeš do hospody, kde ještě včera nalívali slušné pití - a dnes? Dnes se hospodský shýbne k zemi, nabere do sklenice z těch všudypřítomných srágor a ještě si zálibně mlaskne. Očekává - a s ním celá hospoda - že i ty si s radostí přihneš.

Člověk nestačí ani zírat, jak to kolem sviští a jak rychle jedeme s kopce. Ještě před docela nedávnou dobou jsme zkoprněle zírali, jak budoucí president Zeman rozšafně vykládal, kterak kdysi zemanstvo znásilňovalo děvečky, čímž se narozdíl od incestních knížat vyhnulo dědičné debilitě. Ozvalo se jen pár feministek, které národ samozřejmě vážně nebere, a zase jsme kousek popojeli. I hleděli jsme jak ve snách na ty lži o nacistickém zámku a na ostudné výroky rodiny Klausů - a zase jsme byli kousek dál. Zvykli jsme si na Bártu a Okamuru a najednou tu máme Babiše. A než se den se dnem sejde, jsme v těch sračkách po kolena.

President Zeman tvrdí, že je presidentem všech, ale ve skutečnosti je to arogantní elitář, který si stanovuje pravidla jen pro sebe sama a občany své země pomlouvá, nadává jim a skupinově jimi pohrdá. Obklopuje se nechutnou pakáží a nestydí se za to. Všude kolem sebe má kariérní komunisty, estébáky, ruské agenty a pitomce. Na jednom pódiu se ukazuje s otevřenými šiřiteli nenávisti a vyvolávači nacistických duchů. Kýble hnusu na každém kroku, kýble hnusu při každém slovu. 

Inženýr bolševické ekonomie se zde vyvyšuje nad klasicky vzdělanými profesory, elitou naší vědy a kultury v širším smyslu, prohlašuje je za šiřitele nenávisti, za "samozvané intelektuály", novináře má za póvl a žumpu a nevynechá jedinou příležitost kohokoli urazit.

 

Inu, máme to, co se nám zřejmě líbí: ministra financí nám dělá estébák a pochybný miliardář, ale lidi řvou, že nebezpečný je premiér Sobotka. President jezdí poklonkovat carovi, ale my tu nadáváme na "diktát Bruselu". Odporní militantní vlastizrádci typu "plukovníka" Obrtela pochodují presidentovi obrazně řečeno přímo pod oknem a on jim ještě tleská. A z té hospody ještě musíš poslouchat, jaká by to byla hrůza, kdyby tenkrát "zvítězil ten druhej". 

Hleďme i na nadávky dneška: slunce, pravda, láska, člověk...ta slova se říkají společně s odplivnutím.

Chtěli jsme do Evropy - teď chceme zpět k osvědčeným guberniálním pořádkům.

Chtěli jsme do NATO - teď chceme budovat domobranu a milice.

Chtěli jsme Havla a svobodu - teď chceme Zemana a celou tu žumpu vůkol.

Chtěli jsme toleranci - teď chceme vysoké ploty a tálibanské chápání zákona.

I baže, tak daleko jsme došli. A stačilo nám pár let. Kdo zná alespoň nějaký jazyk, s hrůzou sleduje, že svět nás vidí. A že si nás dobře všímá. A zcela po právu nás přeřadil do zcela jiné kategorie, než ve kterou jsme doufali a o níž jsme jistou dobu i usilovali.

I stojíš v té hospodě a přemýšlíš, zda se taky napiješ, když to ostatním tak chutná...

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora