Býti člověkem

pondělí 26. říjen 2015 09:40

Kdesi to stojí psáno, ano - ten povzdech, kterak že to zní hrdě: člověk! Ovšem lidský názor na ty nešťastníky prchající kdovíodkud aby jeden pohledal. Invase. Armáda. Nemakačenka. Čmoudi. Negramotní znásilňovači našich žen. Mladí bojeschopní muži. Ilegálové. Inu, uprchlíci.

Žádná vzletná slova mne arci nenapadají: je mi na zvracení. Za pětadvacet let dotáhli jsme to k elitě, která se politiky štítí a ke ksindlu, který se tam cpe každou škvírou. Vybudovali jsme kulturu, která je bez vlivu a kolotočářskodročkářské hochštaplerství, které si drze bere slovo při každé příležitosti. To jsou ty následky onoho přežívajícího marx-leninismu, které se s námi táhnou i za Listopad. To je ta hloupá víra v trh, jakožto tvůrce moderní demokratické společnosti. To je to budování materiální základny, po němž teprv přijde čas na onu nadstavbu. Co že je tou nadstavbou, ptáte se? Inu coby, venkoncem zbytečnosti, marginálie: kultura, vzdělání, etika, slušnost. Cit. Empatie.

Presidenta nám dělá buran, ba arciburan. Otevřený obhájce kdejaké všivárny, kdejaké zatuchlé nacionalistické a veskrze hloupé myšlenkové veteše. Člověk otevřeně pohrdající vzděláním a rozhledem, ač se sám týmž (jakkoli to nemá) rád chlubí a ohání. Člověk, který nenechá nit suchou na nižádném ideálu, nižádné lidské myšlence. Člověk, který před národem přísahal, že nás bude spojovat a že bude presidentem všech. Je ovšem jen představitelem toho nejhoršího a nejprimitivnějšího v našem národě - toho všeho, co nejen nezahubil, nýbrž naopak živil a kultivoval nacismus i komunismus, ba (jakkoli to nerad stavím do jedné řady) namnoze i klausismus. A vůbec - oba Klausové Zemanovi zdatně pomáhají v podporování hlouposti, omezenosti, sobectví a v boji proti humanitě. Inu, presidenta měli jsme, jak vidno, dosud jen jediného. Nejspíš kvůli tomu oba následující nemohou spát.

V médiích dostává nepřiměřené slovo šílenec Konvička a jiní nostitelé názorů hnědých jako lejno. Doopravdy tihle lidé vyjadřují, jak tvrdí ing. Zeman vulgo president, názor většiny z nás? Doopravdy jsme se dopracovali k tomu, že po dekádách vlastní zkušenosti s útlakem a nesvobodou, se projevujeme jako bezcitní, namyšlení, hloupí a zlí omezenci? Skutečně se tolik bojíme těch lidí, kteří k nám přicházejí?

Správně to řekl pan doktor Zimbardo: už slovo "uprchlíci" je krokem k dehumanisaci. Jsou to LIDÉ na útěku. Všechny ty řeči o nebezpečí plynoucím z šátků a modliteb k Alláhovi, o "kulturní neslučitelnosti", pominu-li tu nejnižší hladinu "argumentů", jsou právě jen řečmi. Řečmi tam, kde je potřeba činů a milosrdenství. Nejsou-li tedy ony křesťanské hodnoty zhmotněny jen ve vánočním stromku uprostřed obchodního střediska. 

Všichni ti "kdovíkým placení" dobrovolníci, kteří neúnavně a odvážně těm lidem pomáhají a kteří dělají práci, již má za normálních okolností dělat aparát jakéhokoli civilisovaného státu, naštěstí ukazují, že lidskost, rozum a odvaha v naší zemi nezemřely. Zahanbují všechny ty sraby a ignoranty, jež jsme si dobrovolně zvolili do svého čela. Ukazují, že nejsme jen východní barbaristán, že nejsme jen ti divní kverulanti zpoza Alp.

Tam na moři topí se lidé. Klesají ke dnu v barevných vlnách plynoucích šatů. Žádná hudba jim k tomu truchlivému tanci nehraje. Lidé, kteří mají své sny, touhy, své lásky a své strachy. Lidé, kteří jdou k nám, neboť věří, že jsme našli recepis na mír. Na soužití a toleranci. Věří, že naše děti netančí mezi výbuchy bomb a neodcházejí ještě před přestávkou do říše mlčenlivých ryb a vodních příšer. 

Nejhroznější zlo činí člověk člověku, už ode věků. Překonali jsme hrůzného Tamerlána, krvavé Jakobíny, děsivého Lenina, Hitlera i Stalina. Snad bychom po všech těch strašlivých lekcích mohli chápat, k čemu je nám dobré lidství, milosrdenství, humanita. 

Rád bych věřil spolu s Komenským, že " s temnotami není zapotřebí svádět žádný zvlásštní boj. Přinese-li se světlo, ustoupí samy sebou."

Budiž tedy světlo.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora