My a naši Němci

pátek 26. duben 2013 15:50

Před nedávnem jsem se přichomejtl k několika debatám na tohle téma a náhodou narazil i na několik názorů psaných: v dnešních LN v příspěvku pana Viléma Baráka i v knižním rozhovoru s Petrem Pithartem. Ten Pithart mne obzvláště zaujal, neboť už před několika lety vystihl nedávné vítězství Miloše Zemana, ale hlavně nosné téma, které ho vynese až na ten trůn: naši bývalí Němci  a náš vztah k nim.

Nemůžu se zbavit sílícího podezření: vůdčí silou našeho národního života je pořád ještě protiněmectví. Kromě jiného mne k tomu přivedly ty nedávné debaty. Opět se disputovalo nad tím, zda jsme tehdy prostě jinou možnost řešení neměli, zda prostě se voliči Henleinovy strany sami diskvalifikovali z příslušnosti k naší zemi natolik, že žádný další krok následovat nemohl a nesměl. S dovolením soudím, že je to nesmysl.

Soudil jsem tak i v oné debatě, prohlásiv, že v demokratickém režimu si každý může volit koho chce, jde-li o strany povolené. To ta Henleinova byla, marná práce. Taky jsme se zrpvna nepřetrhli, abychom včas nějak podpořili sudetoněmecké antinacisty a demokraty. A ovšemže i povšechný přístup k českým Němcům měl v první republice mnohé chyby. 

Dostalo se mi v té diskusi očekávatelné odpovědi, že volba Henleina byla volbou teroru pro méněcenné rasy a násilné budování nové Evropy.

Namítl jsem, že volba KSČ o pár let později znamenala totéž: volbu teroru pro méněcenné třídy a násilné budování nového světa.

Náš pan president - vlastně oba, i ten minulý - soudí, že je třeba vidět a neztrácet ze zřetele příčinnou souvislost: holokaust - Lidice - odsun. Ať na to sám koukám jak chci, vidím jen monumentální záminku k tomu, po čem jsme toužili odedávna: vykopat všechny Němčoury, ať si táhnou, odkud přilezli a už se nikdy nevracejí.

Žádného komunistu jsme za jeho nestoudnou volbu neodsunuli, mnohdy ani z úřadu, od moci, natož z domova. Žádného zločince, vraha, traviče ani zloděje jsme nevyvezli do Guayany nebo na Sibiř (uznávám - nejspíše jen proto, že žádné sibiře a guayany nemáme). A co všichni ti naši, všichni ti Češi jazykem, kteří volili Henleina? Ti jeli také do Bavor a nebo se z nich spíše stali naši dobří estébáci?

Tvrdím, že jsme prostě vyhnali (nikoli odsunuli) naše Němce vinen či nevinen a to především proto, že jsme konečně mohli. Byla to malost, záštiplnost a vztek jen zpětně omlouvané racionálními argumenty a pseudoargumenty. Vyrojilo se tu nepočítaně našich českých vrahů a vrahounků, zmetků a ksindlu všeho druhu. Tvrdím, že to byla nejostudnější epocha našich dějin, kterou jakkoli můžeme v jednotlivostech chápat, nemůžeme nijak schvalovat a omlouvat. Nesmiřitelnost našich dnešních postojů nás činí menšími, slabšími a směšnějšími, nikoli většími, silnějšími a váženějšími.

Zatímco rozumní lidé Evropy a světa se snaží hledět do budoucnosti, postáváme a pokřikujeme my v naší minulosti; nikoli však proto, abychom něco napravili, nýbrž proto, abychom setrvali v omluvání neomluvitelného.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora