Loučení s presidentem Klausem

čtvrtek 7. březen 2013 20:58

Václav Klaus byl naším presidentem celých deset let, přičemž oněch předchozích třináct roků dlel v jiných významných a vysokých politických funkcích. Teprve nyní zažijeme první dny od roku 1990, kdy Václav Klaus bude zcela mimo politické funkce. Jistě nemusíme býti fanoušky pana profesora, ale důstojnost bychom zachovat měli. Bohužel se tak až v neuvěřitelné míře neděje.

Jedna věc je souhlas či nesouhlas s něčími názory, jiná věc je prostý respekt: ať už k člověku, nebo k instituci, jíž momentálně zosobňuje. 

Václav Klaus za ta léta udělal mnoho dobrého i sporného, někdy měl pravdu, jindy neměl. Inu, jako každý člověk, arci pak politik. V některých věcech jsme mu měli naslouchat více, v jiných jsme zas ke vlastní škodě poslouchali příliš. 

Jest velikou odvahou dnes vynášet Klause jako Moranu a vrhat jej do řeky, to žádá skutečnou kuráž. Tak lacino získaný pocit zadostiučinění věru aby jeden pohledal. Žádat ovšem ještě, abychom se všichni radovali, že se VK zbavíme, je nejen hloupé, nýbrž především prostě nevkusné, křupanské. Nehledě už vůbec k tomu vědomí, kdo bude presidentem už od zítřka. Neméně nevkusné, stejně křupanské je i žalovat Václava Klause za velezradu a ještě se u toho tvářit jako moudrý senátor. Co jen nocí takoví mudrcové strávili nespíce, marně se převalujíce z boku na bok v chmurných myšlenkách a ouvahách nad takovou věcí - považme! A jsou mezi nimi i kabrňáci, kteří byli v komunistické straně a beze všeho převalování podepsali souhlas s obsazením naší země cizí vojenskou mocí. A tihle pantátové se dnes nestydějí ohánět ústavností a zaklínat se spravedlností. Že je hanba nefackuje.

S protivníkem v názoru nemá se zacházet jako s protivníkem v boji na život. Nesouhlasím-li s názorem, diskutovat bych měl o názoru a právě jen o něm. Mohu mít pravdu a nemusím, ba dokonce každý může mít pravdy kousek. V politice i v životě.

Měli bychom Václavu Klausovi důstojně poděkovat, ukázat nejen jemu, nýbrž především sobě, že jsme se za těch třiadvacet let poučili o demokracii aspoň natolik, abychom byli mocni prosté úcty ke člověku a úředníku. A jistěže bychom měli i věcně, soustředěně, kriticky a rozumně diskutovat o odkazu, myšlenkách a díle Václava Klause: ať totiž máme na cokoli z toho jakýkoli názor, žili jsme s tím v různé míře celých třiadvacet let. Bylo by poctivé a správné si v tom udělat pořádek. Nic nevelebit jen proto, že to řekl Klaus, nic z téhož důvodu a priori nezatracovat. 

Ano, v prostém lidském slova smyslu Václav Klaus v mých očích o řádnou porci respektu přišel svými výroky v posledních týdnech přímé presidentské volby. To ale nic nemění na úctě, jíž jsem jako občan a volič povinován k hlavě státu. 

Jsme demokratickou zemí, patříme tedy k elitě světa. Měli bychom na to být hrdi a svou demokracii zušlechťovat.  Posilovat to dobré, oslabovat to špatné. Často mám bohužel dojem, že činíme pravý opak.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora