Opravdový sportsman

čtvrtek 17. duben 2008 09:05

Sport včera a dnes je asi tentýž rozdíl jako cokoli včera a dnes. Dnes je sport obdiv, výkon, úspěch, ambice. To všechno býval sport i kdysi, stejně jako i kdysi byl sport spjat s reklamou a obchodem. Jenže kdysi byla synonymem sportu slova jako spravedlnost a poctivost. Opravdový sport je totožný s fair-play a opravdový sportsman vždy stojí na straně spravedlnosti a pravdy. Ne jen na straně svého úspěchu.

V dávných dobách sportu byli jeho průkopníky zpravidla šlechtici; není tedy divu, že i pravidla bývala šlechetná. Tak například v původních  pravidlech tenisu stojí, že hráč by neměl hrát takové údery, které by jeho soupeř nemohl vybrat. Připadá vám tohle gentlemanství dnes směšné? Když vidím tu zlomyslnost, s níž dnes kterýkoli tenista - poté co soupeř právě s největším vypjetím sil doběhl míček až daleko za čarou -  jen lehce balónek přiťukne, aby spadl těsně za síť, mám vzteky chuť přestat se dívat. Mně to gentemanství připadá snad úsměvné; je to ovšem ten druh úsměvu, v němž by dobré ucho zaslechlo i něco povzdechu.

V roce 1903 už závodní automobily dávno překračovaly stokilometrovou rychlost a baron de Caters si v Gordon-Benettově poháru v Irsku jel zcela jasně pro velmi dobré umístění.  Francouzskému závodníkovi Jarrotovi, který byl o něco rychlejší, se však pojednou zaseklo řízení, jen tak tak minul v plné rychlosti sloup, sjel z náspu a několikrát se převrátil. Zázračně zůstal nezraněn on i jeho mechanik Bianchi. Byli ovšem tak otřeseni, navíc Bianchi zůstal zaklíněn pod těžkým automobilem,  že je diváci považovali za mrtvé a přikryli je bílým prostěradlem. Když k místu nehody v posledním kole dorazil baron de Caters, ani na okamžik nezaváhal a zastavil. Oběma pomohl a zatímco za jeho zády projížděli jeho soupeři, slíbil Jarrotovi, že vyhledá na tribuně u cílové rovinky jeho sestru, aby jí uklidnil, že Jarrot žije. Několik kol již totiž před tribunou neprojel.

Baron de Caters nasedl do vozu, dojel k tribuně a namísto toho, aby projel cílem, zastavil a vyšel na tribunu. Bylo tam několik tisíc lidí. Další a další vozy projíždely cílem a baron procházel davem, dokud Jarrotovu sestru nenašel. To už byl ale dávno beznadějně poslední.

Teprve potom, až splnil svůj závazek kolegovi, sešel zpět do vozu, teprve tehdy považoval za přípustné pokračovat v závodě a jako poslední závodník formálně projel cílem.

To byl sportsman, přátelé. Nebo nám to má připadat směšné? 

Jan-Matěj Rak

Jiří Beránekdovolil jsem si zvýšit vaši reputaci20:3517.4.2008 20:35:01
NULIČtu ráda14:4817.4.2008 14:48:47
jan-matej rakale no tak,12:1117.4.2008 12:11:42
Jirka B.Možná, že baron de Caters11:2517.4.2008 11:25:53
lamifair-play09:1817.4.2008 9:18:43

Počet příspěvků: 5, poslední 17.4.2008 20:35:01 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy