Jak jsem se styděl

pondělí 7. duben 2008 08:47

Před mnoha lety jsem si kupoval své první auto. Když řeknu, že jsem si je pořídil za jediný honorář z reklamy na Budvar, pomyslíte si cosi o zazobaných muzikantech, ale to auto stálo šest tisíc a z toho honoráře jsem na něj měl taktak. Byla to zelená Škoda 110L, která stála na parkovišti a kolem níž jsem pravidelně chodíval cestou domů. Jednoho dne se za oknem objevila cedulka "prodám". Maje v kapse čerstvý řidičský průkaz, zálibně jsem na zelenou škodovku pohleděl a zapsal si telefonní číslo uvedené na oné cedulce. Hned z domova jsem je vytočil.

Již druhého dne jsem zaklepal na dveře majitelova bytu a už dle jména jsem tušil, že pan majitel zřejmě bude čunkovsky opálený. Uvítal mne podsaditý padesátník s knírem a řídnoucími vlasy a jeho manželka mi ochotně nabízela kávu. Posadili jsme se k malému stolku v malé panelákové kuchyňce a pan majitel začal sepisovat smlouvu. V duchu jsem se dobře bavil jeho neumělým písmem a ještě více mne pobavila smlouva, již si vzal jako vzor, aby vše napsal jak se sluší; byl to totiž nějaký mnohastránkový kontrakt nejspíše o prodeji válečné flotily Jejího Veličenstva, nebo odprodej jaderné elektrárny mezinárodnímu konsorciu. Doufal jsem jen, že se mi podaří své pobavení neprojevit nahlas.

Měl jsem sdostatek času rozhlížet se po malém bytě. Umakartová kuchyňská linka, umělé květiny, chemlonové dečky, lino. Snad i nějaký lakovaný samorost a květovaný polštářek. Malá knihovna, v ní čtyři knihy: Kuchařka Heleny Růžičkové 1 - 3 a jedna kniha bez viditelného nápisu. Srovnával jsem to pobaveně s tisíci knih u nás doma...

Konečně byla smlouva sepsána, jen nadpis ještě zbýval. Pan sepisovatel se zamyslel a zeptal se své ženy s naprostou vážností a nepředstíraným zamyšlením : "Prosimtě, píše se koupě noveho nebo nového vozu?" Jen zázrakem jsem nevyprskl smíchy. Manželka nevěděla. A pak se stalo něco, co vše obrátilo naruby. Něco, co ze mě a našich tisíců knih učinilo v jediném okamžiku arogantního idiota a co mi v jednoduché a kruté zkratce ukázalo rozdíl mezi formálním vzděláním a skutečnou moudrostí: pan majitel se zvedl od stolku a sáhl pro onu nepopsanou knihu. Byla to pravidla českého pravopisu. Chvíli v nich listoval, aby nakonec neumělým písmem smlouvu nadepsal "Smlouva o koupi nového vozu"

Domů jsem odcházel s takovým studem, že jsem se styděl i ohlédnout. Všechny ty mé knížky byly jen cihlami v pevné zdi, zatímco ta jeho jediná byla prostým oknem ku světlu. 

Kéž bychom tak vždy dovedli mít takové prosté okénko; okénko, jímž bychom dokázali nahlížet své chyby a nedostatky, okénko, jímž bychom v pravý okamžik uměli pustit světlo... 

Zdi stavět dovedem'.

Jan-Matěj Rak

jan-matej rakOK, nevsiml jsem si, opravuji,13:4110.4.2008 13:41:22
Vladimír JavoraAle ovšem.09:2110.4.2008 9:21:46
Katerinaje, jej, ho20:029.4.2008 20:02:31
Vladimír JavoraNo a to ještě není všechno, pane Raku,16:218.4.2008 16:21:16
NULIMoc pěkně jste to napsal,16:068.4.2008 16:06:05
jan-matej rakvsem moc dekuju10:238.4.2008 10:23:01
KateřinaDíky, pane Raku20:517.4.2008 20:51:16
OlgaDÚplně si to dovedu představit,17:187.4.2008 17:18:25
BáraJo, pane Raku,16:477.4.2008 16:47:56
Eleonoradodatek09:387.4.2008 9:38:17
zuzazasouhlasím09:187.4.2008 9:18:47
Josef HejnaTo vám rád podepíšu.09:047.4.2008 9:04:07

Počet příspěvků: 14, poslední 10.4.2008 13:41:22 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy