Co umí televize

úterý 1. duben 2008 08:23

Jakýsi nadšenec (mrzí mne, že si nepamatuji jeho jméno, ale i to je symptomatické pro to, o čem budu psát) kdysi pro svou vnučku vyrobil kytaru ze sirek. Viděl jsem ji, tu kytaru tedy, byla to krásná práce a dokonce hrála. Ne tedy kdovíjak, ale hrála. Na festivalu rekordů a kuriosit v Pelhřimově na ni měl možnost zahrát můj táta. Samozřejmě - seriosní práce posledních čtyřiceti let televizi nezajímá, ale takováhle pitomost ano. Sice jen na několikavteřinový záběr, ale znáte to dnes: kdo není v televizi, jako by nebyl.

No a co čert nechtěl, za nějaký ten rok někdo někde tu sirkovou kytaru ukradl. Tak už to u nás bývá. A zcela dle očekávání i tahle světoborná (jinak beze vší ironie skutečně politováníhodná) událost zaujala naše obrazové zpravodajce. A jak už je těmhle lidem vlastní, zajímavé je pro ně jen to, co má cokoli společného s jakoukoli celebritou. A není-li žádný Svoboda, Gott, Klaus nebo Hanychová v dohledu, hodí se jim i někdo, kdo jen čtyřicet let seriosně pracuje. A tak se v televizi objevil další třívteřinový příspěvek, kde kterýsi televizní obličej plkal o tom, kterak nějaký zvrhlý nelida ukradl jedinou sirkovou kytaru na světě, na niž - považte! - měl možnost si i zahrát jeden nejmenovaný kytarový virtuos (tenhle titul mají jinak naše média vyhražený jen pro Lubomíra Brabce, virtuosa totiž u nás poznáte podle šály a vlasů).

Druhý den šel můj táta, jako obyčejně, do hospody za roh a tam si ho vzal starostlivě stranou jeden TV divák: "Štěpáne, člověče, v televizi říkali, žes prej ukrad' nějakou kytaru..."

Pámbu snáma a zlý pryč.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora