O kráse hvězdárny

pátek 11. únor 2011 14:40

Měl jsem dnes krátké vystoupení na hvězdárně a jelikož jsem sám amatérský hvězdář, je to pro mne místo nad jiné milé. Jaké to jen pro něj máme v češtině pojmenování: hvězdárna!

Angličané i francouzi říkají po latinsku "observatoř",tedy prostá pozorovatelna, i my někdy. To tehdy, zdá-li se nám naše česká hvězdárna nějak nedostatečnou; nedosti vědeckou, seriosní, málo důstojnou svého poslání. Tak říkáme někdy školám "vzdělávací ústav", hřištím "aréna" a hašení ohně "hasební činnost".  Co však je nad námi výše, kromě samotného Pánaboha, než hvězdy? Vy hvězdy jasné, hvězdy ve výši, povzdechněmež si s Máchou.

Němci jsou široko daleko jediní, kdo v názvu observatoře mají tu hvězdu: Sternwarte tomu říkají. Ovšem jinak se s naší hvězdárnou měřit nemohou. Oni prostě stojí na stráži, docela je vidím: hlídka předává službu dalšímu strážci, kterýž pak dle rozkazu vykonává dozor, aby jej opět předpisově předal a napsal hlášení. Jako kdyby Německo očekávalo možný útok z hvězdného nebe; jistě mají eventuality obranných operací krasopisně vypsány už od Bismarcka. A nebo - pramálo by mne to překvapilo - hlídají oni naopak ty hvězdy, aby se jim něco nestalo a každý, kdo na ně jen tak bez důvodu hledí, zasluhuje si obzvláštního podezření a vyšetření. A jistěže je uveden v hlášení, takové incidenty nelze jen tak přejít. Jistě náleží takovému hvězdnému strážci i stejnokroj!

Ale naše hvězdárna? Jen si vezměte, jaká máme slova z téhož šuplíku:cukrárna, pekárna, kovárna, správkárna... Na našich hvězdárnách jsou skladiště plná hvězd, výrobní linky velkohvězdáren i soukromí malohvězdáři chrlí jich veletucty a velekopy, tu a tam nějaká spadne pod stůl a najde ji až uklízečka. Sebere ji, ofoukne z ní prach, znalecky shlédne, zda nemá nějakou vadu, oprýskaný lak, ohnutý cíp a buďto ji omytou položí na stůl a nebo ji hodí do koše. Snad tu a tam, nedívá-li se nikdo (kradmo se rozhlédne, jakoby nic), vstrčí některou do kapsy, vnoučatům jistě ještě radost udělá.

A chodíme my kolem těch budouv s kupolemi, pramálo dbajíce vesmírů nad hlavami, kráčíme kolem nich ve všednodenních kloboucích a ony přitom ty záplavy hvězd za jejich zdmi marně září a mihotají. Až teprve večer ty nebeské cukrárny, továrny galaktické, společnosti s ručením neobmezeným, otevřou brány svých výrobních hal, sepnou páky strojů a komíny vychrlí řeřavé uhlíky vzdálených světů.

A v nějaké německé Sternwarte jistě nějaký podpraporčík sepisuje pravidelné půlnoční hlášení a do jedné je spočítá.

Jan-Matěj Rak

josef hejnaMilé,15:0911.2.2011 15:09:18

Počet příspěvků: 1, poslední 11.2.2011 15:09:18 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy