Blanka a bezbožná sebranka

čtvrtek 29. červenec 2010 15:05

Shakespeare sice tvrdil, že růže i zvaná jinak, přec by voněla stejně, avšak my, lidé moderního věku, víme své. Název prodává, obal táhne. Nazveme-li nějakého psa řekněme Tesák, jistojistě o něm budeme soudit jinak, než byl-li by zván třebas Puňťou. Co na tom, že Puňťa je stokilový hrdlořez s pěnou u krvavých dásní a řetězem na krku, zatímco Tesák se statečně krčí někde pod skříní, kam se tak právě vejde, aby se ještě nemusel moc krčit. A nazveme-li obludu v podzemí pravým jménem - tedy kupříkladu "dálniční přivaděč pod obydlenou čtvrtí", bude ta potvora o poznání méně trpěná než říká-li se jí něžně Blanka.

Blanka - to je študentka v krátké sukni s rozvernými copy, na níž je radost pohledět, radost takovou dceru/kamarádku/přítelkyni mít. Tak jsem alespoň dosud o Blankách soudil, věruť neznám žádnou ošklivou, otylou, nevrlou či starou.

Jenomže errare humanum est a opravdová Blanka je ta potvora kradmo se plazící pod starobylou Prahou, zuby na nás měštěníny cenící a bažící po dalších a dalších porcích naší země. Propadají se centy půdy do jejího chřtánu, hroutí se zdi lidských příbytků, drnčí skleničky v skříni, jektají zuby v neklidném spaní. Kdo z Pražanů dá ještě kdy dcerunce jméno Blanka?

Kolégia znalců scházejí se k ouradám, kterak to propadání zastavit, omezit, spoutat, koho před kterou hlavu ouřadní z trestu poslat, ale ono je to pořád stejné.

Chybí naší době pokora a duchovní cit - ano, stará dobrá zbožnost. Klidně se mi vysmívejte, říkejte cosi o hloupém pověrčení, o babských tlaších, pošlete na mně udání spolku Sysifos; jsem přesto z hloubi duše přesvědčen, že se ten tunel nepropadá z lidského pochybení či snad úmyslu. Ne, kdepak. Věřím pevně tomu - a skláním se v bázni před tím - že to sama Praha, mater urbium, sám její duch se brání. Kdesi na naše činy hledí Rabi Loew, Johannes Kepler a Tycho Brahe, kdesi hlavami kroutí Jan Neruda s Janem Palachem, Husem, Steplingem, Kafkou(ten jediný snad se prorocky usmívá, vždyť jsem vám to říkal, pánové, už dávno...), sposta mužů i žen dávno byvších, všech těch, kteří toho ducha vystavěli kamenem, mečem či knihou.

Rejpeme se bez úcty v útrobách, bez pokory šťouráme se v něčem, čemu nerozumíme a rozumět odmítáme.

Jan-Matěj Rak

J. Halíkpokračování tak trochu..22:3012.10.2010 22:30:15
J Halíktaky trochu tíživý pocit22:1512.10.2010 22:15:47
jan-matej rakpokracovani13:131.8.2010 13:13:42
jan-matej rakjedno po druhém13:091.8.2010 13:09:49
EVADnes jsem z rozhlasu zaslechla zprávu,22:1629.7.2010 22:16:17
jan R.Pokud byste to, Matěji nepochopil20:5429.7.2010 20:54:57
jan R.Pokud byste to, Matěji nepochopil20:5429.7.2010 20:54:57
Jan R.Nuže, Jane Raku19:2629.7.2010 19:26:30

Počet příspěvků: 10, poslední 12.10.2010 22:30:15 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Jan-Matěj Rak

Jan-Matěj Rak

O kdečem, všeličems a lecčems jiném a krom toho o spoustě dalších věcí. Někdy tak, jindy onak, přec jen vždy aspoň nějak, ba někdy i zcela jináč.

Hudebník a amatérský hvězdář.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy